Poranění hrudníku

U krytých poranění může být hrudník poraněn buď nárazem, zhmožděním nebo stlačením. Zlomeniny žeber, často sériové, mohou být doprovázeny poraněním orgánů dutiny hrudní - plic, srdce, velkých cév. Postižený bývá dušný, stěžuje si na bolest při nádechu a výdechu, může být až cyanotický (modrofialové zbarvení kůže a sliznic způsobené nedostatečným okysličováním krve), někdy může vykašlávat krev. Poruchy dýchání a oběhu spolu se začínajícím šokem vedou k bezvědomí.

Pomoc:
Postiženého, který je při vědomí je potřeba uložit do polosedu s dobře podepřenými zády, při přetrvávající cyanóze provádějte podpůrné dýchání. Protišoková opatření a  přivolání ZZS je podmínkou přežití postiženého. Správnou polohu v polosedu si většinou určí sám postižený, obecně platí, že čím víc leží, tím je obtížnější dýchání, při úplném posazení se naopak zvyšuje bolestivost poranění a námaha.
U bezvědomého po revizi dutiny ústní a uvolnění dýchacích cest trojitým manévrem nebo záklonem hlavy je možné ve většině případů při zachovaném dechu a oběhu volit stabilizovanou polohu na poraněné straně hrudníku s dostatečným podložením a tím vyvýšením.

Rány do hrudníku pronikající až do pohrudniční dutiny způsobují navenek otevřený pneumotorax. Vnikající vzduch způsobuje splasknutí (kolaps) plíce na postižené straně a vzduch nahromaděný uvnitř hrudníku utlačuje i plíci na neporaněné straně, srdce a velké cévy. Tím, dochází ke zhoršení průtoku krve velkými cévami a útisku zdravé plíce a srdce a postupně hrozí zástava dechu a oběhu. Namáhavé zrychlené dýchání se projeví cyanózou, často je třeba provádět podpůrné dýchání. Z rány vytéká jasně červená krev, která je při současném poranění plíce zpěněná. V tomto případě též dochází k vykašlávání krve. Tep se neustále zrychluje a je méně hmatný (rozvoj šoku).

První pomoc spočívá v co nejrychlejším zamezení pronikání vzduchu do hrudníku a správném polohování postiženého. Po obnažení rány je možné před přiložením poloprodyšného nebo neprodyšného obvazu uzavřít ji třeba rukou (což často může postižený udělat sám). Variantou otevřeného PNO je tzv. záklopkový (též ventilový) pneumotorax, při němž je při vdechu nasáván vzduch do pohrudniční dutiny a při výdechu se tento vzduch nemůže vracet (poraněné měkké tkáně fungují jako jednocestný ventil), vede k narůstání tlaku v pohrudniční dutině a prudkému zhoršování stavu postiženého. Ošetření je stejné, spočívá rovněž v přiložení poloprodyšného nebo neprodyšného obvazu. Postiženého při vědomí uložíme do polosedu, při bezvědomí ho po ošetření PNO uložíme do stabilizované polohy na poraněnou stranu. Voláme ZZS, průběžně kontrolujeme životní funkce a jsme připraveni zahájit oživování.

Poloprodyšný obvaz
- funguje jako jednocestný ventil zamezující průniku vzduchu do pohrudniční dutiny a umožňující jeho odchod. Sterilní krytí na ráně nesmí být příliš velké, má jen mírně (cca o 2 cm) přesahovat ránu, stejně tak neprodyšná vrstva, nejčastěji vytvořená z umělohmotné folie (igelitu apod.). Neprodyšnou vrstvu nahoře a po stranách pečlivě přilepíme ke kůži leukoplastí. Pokud se poloprodyšný obvaz ukáže jako nefunkční (vzduch z okolí se nadále nasává do rány a do hrudníku), je možné z něj přelepením spodní strany vytvořit obvaz neprodyšný. Prvořadým cílem ošetření je zabránit dalšímu vnikání vzduchu do pohrudniční dutiny!

Text byl připraven ve spolupráci s Českým červeným křížem, oblastní spolek Hradec Králové

Autor ilustrací: Jaroslav Žofaj